středa 21. dubna 2010

¦ Záchod

Něco mě probudilo uprostřed noci. Opřu se o loket a kalným zrakem mžourám do chodby. Z pootevřených dveří mého záchoda se line jemná modrá záře.

V rozespalé mysli mi myšlenky jen víří. Brownův pohyb v hlavě. Blízká setkání třetího druhu? Na mém záchodě? Přicházíme v míru! Nebo mi teď v bytě začnou bouchat žárovky a hořet zásuvky? Komando z Novy na cestě?

Mozek se pomalu probouzí, sedám si na kraj postele. Myslím na tu paní, co jednou zvedla víko záchoda a v míse našla živou anakondu. Soused chovatel ji měl na volno a jeho vodní miláček se vydal na průzkum jedné zatopené jeskyně. A dostal se trubkami až k sousedce...

Ale co to světlo? Anakondy nenosí baterky. Princezna s modrou diodou na čele? Záře ve dveřích vypadá přesně jako efekt ve filmu. Půlka chodby je přízračně modrá. Tichý temný byt, jen tajemná záře ve dveřích záchoda. Predátor si ošetřuje ránu? Rytíř Jedi tasil světelný meč? Pak musí být ten hodný, špatňasové zaří rudě...

Mozek se probouzí. Na mém záchodě je jen zásoba papíru a mísa. Všechno obloženo bílou keramikou. Tam NEMÁ CO ZÁŘIT!!!

Najednou bytem zazní hlasitě jako siréna známý zvuk. Nějaká Nokia má hlad. Aha! Teď bude řvát jako mimino dovolávající se svého práva na prs. Otráveně vstávám a jdu dát vydělat ČEZu. Babka k babce a bude na třinácté důchody. Nokia v nabíječce spokojeně zhasíná.

Někdo si na záchodě čte noviny, někdo hraje Tetris na mobilu. Jen je třeba pravidelně dobíjet, jinak se hladový mobil budí uprostřed noci na záchodě a dělá kravál. A svítí.

Stejně to nemohli být ufouni. To by ta záře přece byla zelená, ne modrá...

Žádné komentáře: