¦ Krišna

Jedu metrem a přemýšlím. Moje mysl neumí vypnout. Hlavou se mi neustále něco honí. Dluhy z práce, děti na víkend, večer Belgičané, zaplatit Eurotelu. Sluchátka jsem nechal na nočním stolku, Respekt u vany. No tak přemýšlím.

Vystupuji na Můstku. Chtěl jsem dnes vzít svoje staré blogy a udělat z nich knížku, takový dárek ode mně pro mně. A možná pro pár kamarádek. Typografie byla moje mladická vášeň, vysázím si to osobně v TeXu, moc se na to těším.

Kráčím k Rytířské. Chtěl jsem dnes potkat jednu ženu, ale asi se mi to nepovede. Mám se víc vnucovat? Čeká, že se budu snažit? Nebo mám se tvářit, že o nic nejde? Opravdu na to ženy letí?

Kolem Havelského trhu hromada turistů, jak jinak. Chtěl jsem tento víkend konečně dodělat ten program kin pro iPhone. Asi přidám každému kinu vlastní parser přímo do signatury té funkce, ať je to nějak rozšiřitelné.

Hlava neumí vypnout. Myšlenky mi v lebce dělají pěkný průvan. Pořád a pořád a pořád. V poledne si nemůžu ani dát tlumící dvanáctku nebo dvě. Nebo můžu?

V Melantrichově zaslechnu hudby hlas. Teda hudby. Hare Krišna. Melodie nemelodie, píseň nepíseň, rytmus nerytmus. Upoutává to pozornost. Zpomaluju a kousek se vracím. Hlavou prolítne vzpomínka na Formanovy Vlasy. Beads, flowers, freedom, happiness.

Oranžové figurky poskakují do rytmu, šéf s mikrofonem huláká. Hare Rama, Hare Rama. Ten musí mít kondičku. Přizpůsobuji krok jejich rytmu, ten parser... Rama Rama... nebudu dělat v JavaScritpu... Hare Hare... není nad Perl, když musím ohákovat pár textů... Hara Krišna, Hare Krišna... pak to dám do cronu...

Myšlenky se rozlítnou jako hejno ptáků, když tleskneš. Ne pražských holubů, na ty je třeba šlápnout a stejně občas neuhnou. Krišna Krišna... Už nemyslím na nic. Žena, TeX, iPhone, prachy, děti. Jen jedno zní hlavou. Hare, Hare...

Myslet oni nesmějí, jen zpívat. Všichni si vyháníme z hlavy myšlenky jakkoliv to dovedeme. Celý život je vyháníme. Alkohol, televize, sport, náboženství, meditace, sex, cokoliv uděláme, jen ať můžeme přestat přemýšlet. Aspoň na malou chvíli zarazit hůl do toho stroje, co nám pořád vrčí v hlavě. Zadřít ty ozubená kolečka. To ticho! Taková úleva! Na chvíli ticho a klid. Na nic nemyslet...

Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare.
Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare.

Nikdy to nadlouho nevydrží. Myšlenky se vždy vrací. A tak to má být. Z dovolené je třeba se vracet. Jinak to přece není dovolená. Jsme stvoření k myšlení. I když to bolí. I když se nám často do toho nechce.

Hrozně rád přemýšlím. Ale zajdu si k nim zase na tu jejich kořeněnou zeleninovou kaši. Holce pošlu email. Zítra budu dělat knížku. A teď si domyslím ten parser. Stejně bych u nich dlouho nevydržel. Mám hrozně rád čokoládu - a tu oni taky nesmí...