Deka, sluneční brýle a knížka, co už tak dlouho odkládáš. Sedíš u vody a koukáš se na čvachtání děti a blbnutí puberťáků. Hulákání a šťastný smích. A ty máš hroznou chuť tam hupsnout za nimi.
Už nejsi ve věku, když se skáče do neznámé vody. Ani po hlavě, ani nohama napřed. Ale pomalu a opatrně to tentokrát nepůjde. Přes všechny tvé sliby. Vždyť všichni vždy skáčou, sama jsi to viděla. Zase jednou budeš muset skočit.
Ani rozpálené slunce nedokáže prorazit tu kalnou vodu. Paprsky ji prosvítí tak na dvě dlaně a dál už je temno. Neznámo. Lvi tam jsou, napsali by kdysi na starou mapu.
Už jsi dospělá a nebojíš se příšer z Pána prstenů. Víš, že tam dole nečekají neznámá zla, slizká chapadla a hromady zubů, ty tajemná zla od počátku věku.
Ale ty zla, co tam číhají, nejsou o nic míň nebezpečná. Ty už víš, co dokáže rezavá plechovka. Jedna jediná mizerná plechovka. Hloupost, kterou ti mladí ignorují, ale ty si pamatuješ, jak jsi měsíce trpěla, jak moc to bolelo a jak jsi děkovala nebesům, že jsi neměla prošlou protitetanovku.
Už víš, že se z takových zranění dokážeš uzdravit. Ale stejně se ti do toho moc nechce. Můžeš se vrátit na deku, vydržet to horko a říct si, že si pak doma dáš studenou sprchu. Taky možnost.
Nemusíš spěchat. Je teprve začátek odpoledne a máš ještě pořád dost času. Dost času na váhání. Ale víš, že ta chladná voda by tě krásně probudila. Stačilo by pár temp a cítila by jsi se jako znovuzrozená. Nový člověk. Vždyť ten pocit tak dobře znáš. Víš, jak moc ti chybí.
Temná kalná voda. Neznámá a neprůhledná. Přísliby a nebezpečí. Osvěžení nebo malátnost. Ještě chvíli se budeš trochu závistlivě koukat po koupajících. A pak uvidíš...
1 komentář:
Dalsi pokus o kontakt..
Okomentovat