Hodil si kostky. Dvojka a pětka. Zavolal Dvojce. Dnes v sedm? Dvojka řekla ano. Zavolal Pětce. Dnes v půl osmé? Druhé ano. Herci nasmlouvaní, kus je jasný, teď ještě kulisy. Dva šátky přes oči, dva ručníky. Netrpělivé čekání.
První zvonek, Dvojka. Ručník, sprcha, zavázat oči, šaty na jednu hromádku. Nechat ji osahat noční stolek a sklenku vína. Stěží se to stihne. Zvoní Pětka. Stejná procedura, druhá hromádka šatů. Odvést ji do tmavé ložnice. Zavřít dveře.
Obě poprvé. Poprvé se ženou. S neznámou ženou. Tma. Napětí. Zavázané oči. Nejistota. Jeho vrzavá postel. Mluvit se nesmí. Jen doteky. Vůně. Obě cítí jeho šampón. Ale najednou z jiné ženy. Chvíle na objevování. Kratší vlasy. Delší vlasy. Štíhlá. Měkká. Ony nejistě objevují, on se v pokoji vedle usmívá...
Ťukání na dveře. Time out. Za půl hodiny se nic moc nestihne. Pětka se šátkem na očích pomalu vychází. Odvede ji beze slova k šatům. Nejistý úsměv. Roztřesená kolena. Tiše odchází.
Dvojka si už může sundat šátek. Vrznutí dveří.
Na cestě k rodině v tramvaji plné hlavy myšlenek. Nikdy jim neřekne, kdo byl kdo. Ale třeba se někdy potkají. Nezapomenou. I po dlouhé době na mejdanu u něj podezřívavé pohledy na jiné ženy. Která to asi tenkrát byla.
Dobrodružství pro dvě. Hra pro třetího...
1 komentář:
Ty, tohle je ale vážně dobrý.Jako text, má to šmrnc, tajemství a vtip. O
Okomentovat