V pondělí je přece dole v hospodě obsluha nahoře bez. Jsem utahaný a mám hlad, ale sakra, copak dokážu si nezajít na ňadra? Neumím si je odříct. Hypnotizuji jí levou bradavku a objednávám si jako vždy Pardála. A jako vždy mávám na Jirku souseda, který ňadra pozoruje už aspoň o hodinu déle.
Pamatuji si ji oblečenou. Přesně můj typ. Tak strašně jsem ji tenkrát chtěl vidět nahoře bez. Dnes mám šanci! Přinesla pivo, udělala čárku a je pryč. Proč mi to nestačí? Chci ji vidět zblízka zase! Že bych si objednal paňáka? Nebo rychle dopiju, ať přinese ještě jedno? Přinesla, koukl jsem se a je zase pryč. Proč mi to pořád sakra nestačí?
Bylo to blbé přání, chtít ji vidět nahoře bez. Koukám na ni a nic. Asi jsem vlastně chtěl něco jiného. No co z koukání na ňadra? Na každé pláži je jich obrovský sudý počet. A nic. Stejný pocit prázdnoty.
Teď bych ji zase tak strašně chtěl vidět i dole bez. Ale už vím. Nebude to stačit. Budu chtít víc. Budu se chtít třeba dotknout. Vlastně budu se chtít toho mnohem víc než se jen dotknout. Budu chtít... pro dnešek ten dlouhý seznam přeskočím, ano? Třeba i dostanu vše, co mě napadne. Ale přijde ráno. A já zase budu chtít... víc.
Nová ňadra, nová žena, nové nápady, copak to nikdy nepřestane? Najíst se, aby člověk měl za chvíli hlad. Vyspat se, aby jeden byl za chvíli zase utahaný. Něco napsat, aby měl člověk za chvíli zase plnou hlavu. Na dovolenou a pak zase celý rok každý den plný stejné rutiny. Copak to nikdy, opravdu nikdy nepřestane?
Když jsem si vybíral tetování, dva roky mi to trvalo, ale vybral jsem správně. Pochopil jsem. Protože takhle to je. Takhle to bylo a takhle to bude. Věčně dokola. Kruhy, cykly, smyčky, spirály. Hadi mizerní nenažraní. Pořád nějaká rekurze. Neměl jsem se ulít z té přednášky z lambda kalkulu. Mohl jsem teď psát "zase další lambda" a připadat si děsně chytře.
Zase další iterace. Na parametrech nesejde. Salza. Kino. Rande. Článek. Praní. Víkend. A zase pondělí. Pondělí je na prd. Utahaný a hladový. Pondělí mě nebaví. Pondělí večer je večer depresí. Pravidelných ňaderních depresí. Ale půjdu se podívat.
V pondělí je přece dole v hospodě obsluha nahoře bez.
P.S. Věnováno dámě, co měří život na grilovaná kuřata.
4 komentáře:
Když je to furt dokola, tak je to na nic. je to motání se kolem bez poučení bez stoupání. Začarovaný kruh. Uroboros je symbolem nečeho vyššího, furt jakoby dokola ale stále nahoru - spirála. Tak jako náhody, co nás potkávaj v životě. Náhody (nenáhody) co nás maj poučit a posunout výš. A ty nadra - tady jde určitě o to, že to prostě nejsou nadra, který patří k tobě. motivují fantazii, ale doma nejsou. O
Ještě otázečka, jak se měří život na grilovný kuře? O
Vsadím se, že existuje nejméně jedna pláž, kde je počet ňader lichý, ne-li i malý.
OK. Takže "každé" => "kdejaké" :-)
Okomentovat