pondělí 10. května 2010

¦ Výlohy

Výlohy se mi líbí. Courám se kolem výloh a nakukuji  a nakuji - jak já si to vychutnávám... Jsou tak rafinovaně upravené, plné nádherných barev a krásných doplňků. Všechno ve výlohách tak báječné ladí. Každý, i ten nejmenší detail je důkladně promyšlený. Nejsem příznivec věcí a už vůbec ne nakupování, ale ani já občas neodolám. I mužům se se může zalíbit sako, boty, krásná kravata nebo košile.

Vejdu dovnitř a kochám se. Okamžitě se objeví usměvavá prodavačka a zkoumá, jestli mám vážný zájem. A já říkám, děkuji, jen se dívám. Málokdy dokáže úplně potlačit výraz zklamání a mrzutosti, ale snaží se. Co kdybych si to ještě rozmyslel? Protože já si to občas skutečně rozmyslím. A koupím si něco pěkného. Samozřejmě za to zaplatím mnohém víc, než jsem kdy měl v úmyslu. A pak mám radost jako malý Franta na Vánoce.

Ale jen na chvíli. I ta nejhezčí košile nebo kravata zevšední. Časem se ztratí i ten hořký pocit, kolik mě to tenkrát zase stálo a já se zase jednou budu procházet kolem výloh. A koukat a koukat. Jen to nakupování budu zatím odkládat. A usměvavé prodavačce řeknu: Děkuji, jen se dívám.

A jako výlohy mě úplně přesně přitahují i vaše výstřihy, drahé dámy. Jemný nebo odvážnější náznak křivek, které já tak rád. Drobný nebo větší šperk na zdůraznění. Dekolt vyžadující takové péče, že by bylo hříchem nerozepnout ještě jeden knoflík, že. A tak chodím městem nebo sedím v metru a obdivuji výstřihy jako výlohy. Křivky, stíny, siluety, čárky. Jeden hezčí než druhý.

Občas sklouznu pohledem i nahoru a podívám se do očí. A oči se někdy ptají - tak co bude dál, pane? Budete se jen koukat? Nebo půjdete dál? Zahrnete mě svým humorem, okouzlíte sexy mozkem? Odvezete na dobrou večeři svým Mercedesem? A mě napadají vtipné repliky, dobré nápady a moje nejmilejší restaurace. Nebo alespoň originální recepty, to kdybychom se dostali až ke mně. Tramvajenku snad raději nechám v kapse.

Ale pak si vzpomenu, že jsem poslední dobou přece jen rozhazoval dost lehkomyslně. Měl bych zase začít trochu šetřit. City na kreditní kartu, to přece stejně nejde. A tak odpovídám jen melancholickým úsměvem:

Děkuji, jen se dívám...

5 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Hezky napsáno jako vždy a (mně) uvěřitelně milé, jako ne vždy .-) Díky za fajn počtení. A

Robert řekl(a)...

Cožpak jsem já někdy lhal? :-)

- R.

Anonymní řekl(a)...

Posílám pozdrav z Číny a díky za pěkné psaní (dlouhodobě) - mohlo by Vás pobavit, že Váš nový (tento) blog je tu cenzorovaný a musím na něj přes VPN! Nevím, jestli Číňani po předchozích zkušenostech usoudili, že obsah bude zavánět XXX, nebo čím jiným jste se jim znelíbil ... ;o) Veronika

Robert řekl(a)...

Děkuji uctivě za pochvalu, moc mě to těší - a že až z Číny... no to jsou mi věci :-)

Filtr je patrně proto, že tohle je přesměrováno na Blogspot, co patří Googlu a ten se teď v Číně nenosí. kdyby něco, budu ty lepší příspěvky v nouzi posílat klidně mejlem :-)

Anonymní řekl(a)...

No jo no ... ono i tady se člověk musí nějak občas rozptýlit... a i když si tady už něco málo taky přečtu, pořád je ten jejich rozsypaný čaj strašná dřina :o)... a tak občas brouzdám po netu v mateřštině...

S tím Blogspotem to dává smysl... škoda, těšila jsem se, že mám další historku do absurdně blokovaných stránek... tak nic, no... :o) V