¦ Nohy

Marie-Pierre jela půlnočním metrem až někam na konečnou, tuším čtyřkou někam na Porte de Clignancourt. Vagon byl jako obvykle tou dobou skoro prázdný, jen přímo naproti ní seděl kluk o dost mladší. A upřeně ji civěl na nohy.

Marie-Pierre byla štíhlá, vysoká. Možná nebyla žádná modelka, ale rozhodně za nějaké to civění stála. Ve svých třiceti a něco málo už ji pozornost chlapa jakéhokoliv věku nemohla vyvést z rovnováhy. Nebyla to křehká osůbka, co se děsí znásilnění i na Václaváku v pravé poledne. Pardon - na Champs-Elysée. Naopak, mladík to byl pohledný a ona si byla dobře vědoma jak poslední dobou potřeby svého těla zanedbávala. Marie-Pierre byla už nějakou dobu nezadaná.

Samozřejmě, že nebyla do větru. Ale v životě ženy prostě přicházejí chvíle, kdy má chuť se bezproblémově pomilovat a to všichni ti šéfové, kolegové, kamarádi a exmilenci nikdy nezvládnou. Všimněte si důrazu na "bezproblémově". Marie-Pierre zrovna nestála o žádné další komplikace v práci, žádné hry a žádné pitomé sliby. Mladík ji pořád upřeně koukal na nohy a Marie-Pierre myslela na sex.

Na oční kontakt to příliš nevypadalo, ale kdo by se zlobil. Jestli si dobře vybavuji její štíhle kotníky a nádherná lýtka. Jestli si přehodila nohu přes nohu, jak si ji pamatuji (a to si pište, že si ji pamatuji), koho by zajímal oční kontakt? Marie-Pierre za těch pár zastávek udělala všechny ty ženské pseudočinnosti, kterými ženy předstírají, že nevidí, jak na ně my chlapi civíme. Kabelku prohrábla, pudr přidala, stíny upravila, SMSky zkontrolovala, jelení lůj našla. Mladík ji pořád civěl na nohy.

No to je ale trdlo! Snad nečeká, že ho oslovím jako prvni? Pche! Marie-Pierre se začala smiřovat s tím, že sex bude dnes večer zase jenom samostatná práce.

Konečná a vystupovat. Zvedla se ke dveřím a mladík promluvil: Slečno, počkejte! Krátká záblesk naděje a: Víte, že vám utíká očko na punčoše?

Marie-Pierre se rozesmála a mně by to jako pointa klidně i stačilo. Ale mladý muž najednou pravil: A na kafe byste si se mnou nezašla? Oceňujíc absurditu situace, Marie-Pierre se zmohla jen na "pourquoi pas?".

Chvíli kecali. Mladík byl docela vtipný, ačkoliv kolik vtipů v této situaci žena potřebuje? Jenže namísto mužné akce se k ničemu neměl a pak, že už musí. Řekl si o účet. A účet podal Marie-Pierre se slovy:

Promiňte, slečno, ale nemám peníze, můžete to zaplatit?

Ten večer Marie-Pierre usínala sama. A pomalu začínala chápat stížnosti žen kolem, jak jsou ti dnešní muži jen sami budižkničemové...